Slovník pojmů: Faktura

Faktura může být definována jako účet za provedenou práci, poskytnutou službu nebo dodané zboží. Obvykle obsahuje popis toho, za co se má zaplatit, způsob platby (v hotovosti, převodem apod.), DUZP (datum uskutečnění zdanitelného plnění) a datum splatnosti.

Pojem „faktura“ jako takový není definován žádným právním předpisem, přesto jde o pojem běžně používaný v obchodním styku. Také náležitosti faktury jako účetního dokladu jsou ustálené tak, aby vyhovovaly podmínkám různých zákonů (například zákonu o účetnictví).

Zákon o účetnictví

Z pohledu zákona č. 563/1991 Sb. (o účetnictví) je faktura považována za účetní doklad a vztahuje se na ni ustanovení § 11. Ten stanovuje náležitosti účetních dokladů, a totiž:

• označení účetního dokladu;
• obsah účetního případu a jeho účastníky;
• peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství;
• okamžik vyhotovení účetního dokladu;
• okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem vyhotovení účetního dokladu (tzv. DUZP - datum uskutečnění zdanitelného plnění),
• podpisový záznam podle § 33a odst. 4 zákona o účetnictví osoby, která je odpovědná za účetní případ;
• podpisový záznam osoby odpovědné za zaúčtování dokladu.

Firmy často na své faktury umísťují razítko. To však českým právem požadováno není.