Účetnictví můžeme definovat jako nástroj pro sledování a zobrazení stavů, toků a výsledků ekonomické činnosti (účetní jednotky – typicky fyzické osoby podnikající či právnické osoby) v peněžních jednotkách. Jedná se o uspořádaný systém evidence s určitými normami a definovanými pravidly. K tomuto účelu slouží například zákon o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.).

 

Finanční a manažerské účetnictví

Jednou ze základních myšlenek ovlivňujících vývoj účetnictví v posledních desetiletích je poznání, že způsob zobrazení podnikatelského procesu je nutné uzpůsobit tomu, kdo je uživatelem účetních informací, případně jaké rozhodovací úlohy řeší. Z těchto úhlů pohledu rozlišujeme dva systémy účetnictví, a totiž finanční účetnictví a manažerské účetnictví.

Cílem finančního účetnictví je poskytovat informace nejrůznějším externím subjektům (jež nazýváme externími uživateli účetních informací. Jde například o správce daně – finanční úřad, externí věřitele – banky, leasingové společnosti či například o investory a akcionáře).

Naopak manažerské účetnictví slouží primárně manažerům dané firmy či organizace k řízení vnitropodnikových procesů. Výstupy tohoto manažerského účetnictví jsou pak podkladem pro rozhodování manažerů.

 

Kdo vede (finanční) účetnictví

• právnické osoby se sídlem v ČR;

• zahraniční osoby podnikající na území ČR;

• organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu;

• fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku;

• fyzické osoby, pokud jejich obrat, včetně plnění osvobozených od této daně, jež je součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl částku 25 milionů korun za bezprostředně přecházející kalendářní rok;

• fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí;

• ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vést účetnictví ukládá zvláštní právní předpis;

• ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity, pokud alespoň jeden z účastníků sdružení je osobou ve výše uvedených případech.

 

Účetní jednotky mají povinnost vést účetnictví v plném rozsahu. Výjimky z tohoto pravidla (tedy vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu) jsou určeny těmto typům účetních jednotek:

• občanským sdružením, jejich organizačním jednotkám, církvím a náboženským společnostem, obecně prospěšným společnostem, honebním společenstvím, nadačním fondům či společenstvím vlastníků jednotek (SVJ);

• bytovým družstvům, jež nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, případně družstvům, kež jsou založena výhradně za účelem zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů;

• příspěvkovým organizacím, u nichž tak rozhodne jejich zřizovatel;

• účetním jednotkám, jež nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo takovým, u nichž to stanoví zvláštní zákon.

 

Právní úprava účetnictví v ČR

Účetnictví a jeho postupy (postupy účtování) jsou v ČR upraveny primárně zákonem o účetnictví (563/1991 Sb.). Ten ukládá účetním jednotkám povinnost vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů.

Naše právní úprava účetnictví rozlišuje:

• účetnictví (nahradilo podvojné účetnictví);
• vnitropodnikové (manažerské) účetnictví;
• daňovou evidenci (dříve označovanou pojmem jednoduché účetnictví);
• jednoduché účetnictví (v aktuálním významu).

Daňovou evidenci přitom není možné považovat za plnohodnotné účetnictví, neboť nesplňuje nároky, jež jsou na účetnictví obecně kladeny. Daňová evidence se řídí především zákonem o daních z příjmu (zák. 586/1992 Sb.). Pro vedení pouze daňové evidence je nutné splnit zákonem stanovené podmínky. Vnitropodnikové neboli manažerské účetnictví je plně v pravomoci účetní jednotky (může ho vést či nemusí a forma je též v její režii).

 

Funkce účetnictví

Základní funkcí účetnictví je porovnávat stav majetku podniku zanesený v účetnictví se stavem skutečným. Dále pak poskytovat jeho uživatelům základní informace o tom, jak je daná organizace ekonomicky schopná, jaká je její finanční situace, případně jaké jsou její hospodářské výsledky za určité období apod. Uživatelům jsou informace o finanční situaci podniku předkládány formou tzv. účetních výkazů.

Funkce účetnictví zahrnuje několik důležitých úkolů a činností, včetně:

1. Zaznamenávání finančních transakcí: Účetnictví slouží k zaznamenávání všech finančních transakcí firmy, včetně nákupů, prodejů, platby zaměstnanců, úhrady faktur, bankovních transakcí atd.
2. Sledování hospodaření: Účetnictví umožňuje sledovat hospodaření podniku a získávat informace o jeho finančním stavu, výkonnosti a výsledcích hospodaření.
3. Plánování a kontrola rozpočtu: Účetnictví pomáhá plánovat a kontrolovat rozpočet podniku a sledovat náklady a příjmy v souladu s plánovanými výdaji a příjmy.
4. Daňové účely: Účetnictví poskytuje důležité informace pro výpočet daní, které podnik musí platit.
5. Hospodářská analýza: Účetnictví umožňuje provádět hospodářskou analýzu podniku, aby se zjistily silné a slabé stránky podniku a umožnila se strategická plánování na základě těchto poznatků.
6. Zpracování finančních výkazů: Účetnictví je zodpovědné za přípravu finančních výkazů, jako jsou výkazy zisku a ztráty, bilance a cash flow, které poskytují podrobné informace o finančním stavu firmy.
7. Dodržování zákonných povinností: Účetnictví musí dodržovat zákonné požadavky na zaznamenávání a prezentaci finančních informací, které jsou stanoveny v mnoha zemích a jsou důležité pro transparentnost a důvěryhodnost podniku.

Tyto funkce účetnictví jsou klíčové pro zajištění finanční stability a úspěšnosti firmy.

 

Účetní doklady

Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy s následujícím povinným obsahem:

• označení účetního dokladu;

• obsah účetního případu a jeho účastníci;

• peněžní částka nebo informace o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství;

• okamžik vyhotovení účetního dokladu, případně okamžik uskutečnění účetního případu, pokud se neshoduje s okamžikem vyhotovení účetního dokladu;

• podpisový záznam osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování.

 

Účetní zápisy

Účetní jednotky mají povinnost vyhotovovat účetní doklady bez zbytečného odkladu po zjištění skutečností, jež jsou těmito doklady zachycovány.

Účetní jednotky jsou také povinny provádět účetní zápisy (účetní záznamy) průběžně v účetním období po vyhotovení účetního dokladu. Účetní zápisy nesmí účetní jednotky provádět mimo účetní knihy.

 

Úschova účetních záznamů

S vedením účetnictví souvisí i povinnosti archivace účetních dokladů. K této problematice jsme pro vás připravili samostatnou sekci Archivace účetních dokladů s přehledem povinné doby archivace pro různé typy účetních dokladů.

 

Účetní knihy

Účetní jednotky účtují:

• v deníku (denících), v němž účetní zápisy uspořádávají chronologicky a s jehož pomocí prokazují zaúčtování všech účetních případů v účetním období;

• v hlavní knize, v níž se účetní zápisy uspořádají z hlediska věcného (tj. systematicky);

• v knihách analytických účtů, v nichž se podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy;

• v knihách podrozvahových účtů, v nichž se uvádějí účetní zápisy, které se neprovádějí v účetních knihách.

 

České účetní standardy

Ministerstvo financí vydává tzv. České účetní standardy. Tyto standardy upravují různé účetní operace a principy, jako například zásady účtování majetku a zdrojů jeho krytí, sestavování účetní závěrky, postupy účtování při konkurzu a likvidaci apod. Mimo to upravují také postupy při inventarizaci, sestavování přehledu o peněžních tocích a dalších účetních operacích.