Slovník pojmů: Elektronický podpis

Elektronický podpis (někdy také nazývaný digitální podpis) je označení specifických dat, jež jsou v elektronické komunikaci používány jako náhrada vlastnoručního podpisu, respektive ověřeného podpisu.

Bývá připojen k datové zprávě, díky čemuž umožňuje ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k dané zprávě. Elektronický podpis bývá označován jako prostředek k tomu, jak v anonymním světě internetu ověřit totožnost odesílatele.

Co tvoří elektronický podpis

Elektronický podpis je vytvořen pro konkrétní data (například určitý soubor, e-mailová zpráva apod.). Pomocí počítače lze ověřit, zda je příslušný elektronický podpis platný a zda jsou data v té podobě, v níž byla podepsána. Součástí elektronického podpisu je logicky identifikace toho, kdo podpis vytvořil. Ověření elektronického podpisu zahrnuje kromě matematických operací i přenos důvěry z důvěryhodné třetí strany (tzv. certifikační autority) na tvůrce podpisu a následně na elektronicky podepsaný dokument. K tomuto účelu se využívá tzv. digitální certifikát vydaný již zmíněnou certifikační autoritou. Seznam nejznámějších certifikačních autorit v České republice je k dispozici na stránce Elektronická archivace dokladů.

Jak probíhá podpis elektronického dokumentu

Samotný akt podpisu elektronického dokumentu probíhá tak, že dokument projde speciálním programem, který z obsahu dokumentu a ze soukromého klíče vygeneruje určitou posloupnost znaků. Tu následně připojí ke zprávě jako její digitální podpis. Takto podepsaná zpráva (dokument) je odeslána adresátovi. Adresát následně použije druhý klíč, komplementární k předchozímu – tzv. veřejný klíč. Pomocí něho může ověřit pravost podpisu (jinak řečeno provést identifikaci a autentizaci odesilatele) a neporušenost obsahu.